JAK NA RAKOVINU
13. květen 2019

Kdo za to může? Nehledejme viníka rakoviny, soustřeďme se na léčbu.

Vyslechnout diagnózu rakovina je jedním z nejtěžších okamžiků v životě. Obzvlášť pokud je to opakovaně. Co však není na první pohled zřejmé, je hloubka emoční bouře, kterou tato informace vyvolá. Může probíhat na povrchu ve formě pláče i uvnitř, kde šok sevře hrdlo a zmrazí schopnost reakce. Jakmile tento prvotní stav odezní, objeví se něco dalšího. Obvykle začneme hledat viníka. Jenže... Kdo za to může?

Lítost jako strategie

Jednou z taktik je lítost definovaná větami začínajícími: „Kdyby...“ Ano, možná, kdyby... Jenže rakovina není nemoc jednoho faktoru. Některé faktory lze navíc ovlivnit snáze (životní styl), jiné hůř (genetika). I když najdeme pomyslného „viníka,“ nemoc se zázračným kouzlem neztratí. Nejste obětí, neboť rakovina není trestem. Milníky, které k nemoci vedly, nicméně důležité jsou. Nikoli však jako nástroj sebebičování nebo obviňování, ale pochopení. Spojení souvislostí (spolu s vhodnou léčbou) by mělo sloužit jako podpora samotné léčby a též jako součást prevence návratu onemocnění. Pokud setrváte v pocitech lítosti, vaše pozornost bude zaměřena tímto směrem, kde bude podkopávat vaši vůli i psychiku. Vystoupit z pozice oběti někdy vyžaduje velkou dávku osobní síly, avšak uzdravení za to stojí.

Když na scénu vstoupí vztek

Spolu s průběhem nemoci na sobě můžete začít pozorovat emoci agrese. Možná se budete zlobit na své blízké (oni vás přeci nikdy nechápali), na práci, kterou jste vykonávali (vy jste jim obětovali zdraví), na lékaře, který dle vás včas nepoznal, že s vámi není něco v pořádku... V průběhu nemoci se může objevit i vztek, že vám je špatně (víc špatně než pacientce vedle), že ztrácíte na váze, že vám vypadávají vlasy, že jste onemocněli zrovna vy ... Agrese se může drát na povrch nejen skrze slova, ale i způsoby chování. Pokud se objeví, neschovávejte ho, propusťte ho - roztrhejte papír, křičte do polštáře, dupejte, tleskejte, vytvořte obraz, napište si dopis plný zlosti (nemusíte ho potom číst). Vztek to přirozená reakce, přesto má podobná úskalí jako lítost. Setrvání ve vzteku ubírá sílu tam, kde je potřeba - v léčení.

Apatie jako nesouhlas s nemocí

Pozor, druhým extrémem vzteku je maximální odevzdání a apatie. Já za to přeci nemůžu, proč bych to řešil. Variantou pak je, že už nic nemá smysl. I to je překvapivě strategie: „Když se na to nebudu dívat, zmizí to.“ Bohužel ne. Je potřeba aktivního přístupu ke svému zdraví.

Nadechněte se a vydejte se na cestu k uzdravení

Cesta k uzdravení není snadná, avšak v mnoha případech je možná i trvalá. Každé z onkologických onemocnění má svá vlastní specifika, avšak přístup k nemoci a životní nastavení můžete aplikovat napříč diagnózami.

  • Buďte na sebe hodní a laskaví. Sebelítost či obviňování ubírá síly a situaci nezlepší. Rakovina není vaším trestem! Možné příčiny berte jako prostor ke změně, který pomůže v léčbě a zároveň pomůže snížit i riziko návratu onemocnění.
  • Soustřeďte se na léčbu. Poučte se z minulosti, ale nehodnoťte ji. Změnit ji už nemůžete. Můžete, ale změnit svůj přístup k situaci teď a uzdravit tím nejen „zranění“ z minulosti, ale pozitivně ovlivnit i svou budoucnost.
  • Užívejte si každého okamžiku, který vám je dán. Nelitujte, co všechno jste mohli. Teď to vypadá takto. Dělejte věci s plnou pozorností. Věnujte se činnostem s radostí. Neodkládejte věci „na potom.“
  • Neporovnávejte se s ostatními pacienty. Každý na léčbu reaguje vlastním specifickým způsobem. Dejte pozornost sobě a situaci v dané chvíli.
  • Mluvte o svých pocitech. Dejte si prostor k vyjádření toho, co cítíte. Pomůžete sobě i okolí pochopit vaše vnitřní pochody. Ve svých pocitech však nesklouzněte k analyzování a skrytému hledání viníka. Dovolte si snít!
  • Nechte o sebe pečovat. Pravděpodobně dojde k protřídění vašich přátel. Nepodsunujte si to však jako osobní selhání (ti lidé se prostě rozhodli takto). Dívejte se na ty, co zůstali. Budete překvapeni, jak milovaní jste. Dovolte jim, aby vás podrželi a podpořili.
  • Hledejte nové způsoby. Vedlejší účinky léčby si dokážou, kromě fyzických dopadů (nevolnosti, nechutenství, potíže s trávením, vyrážky, náchylnost k infekcím, vypadávání vlasů), pohrát i s psychikou. Zkuste tedy vysledovat, co je v průběhu léčby podporující a co zatěžující. Držte se toho, co vás vyživuje. A nebojte se to změnit, pokud se změní i situace. Nezapomeňte, že existuje mnoho podpůrných cest.
Soubory cookies nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat naše služby. Prohlížením tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace