Vysvětlíme vám, jakou roli hraje buněčná imunita ve vztahu k rakovině a také poradíme, jak svůj imunitní systém posílit.
Vysvětlíme vám, jakou roli hraje buněčná imunita ve vztahu k rakovině a také poradíme, jak svůj imunitní systém posílit.
Lidská imunita je důmyslný systém, který využívá několik fází a způsobů ochrany. Lze jej rozdělit například dle obranné linie na první, druhé a třetí pásmo nebo podle vývoje na imunitu získanou a vrozenou. Povaha obrany rozděluje imunitní systém na látkovou neboli humorální imunitu, která je zodpovědná především za tvorbu protilátek, a na imunitu buněčnou.
Za buněčnou imunitou v našem těle stojí leukocyty neboli bílé krvinky. Vytvářejí se v kostní dřeni, brzlíku, ale i jiných orgánech. Jednotlivé druhy bílých krvinek se od sebe liší svou velikostí, tvarem, vývojem i způsobem, jak bojují s patogeny nebo nádorovými buňkami.
Leukocyty tvoří asi 1 % naší krve. Jejich množství však neustále kolísá v závislosti na denní době, fyzické aktivitě, venkovním podmínkám atd. U zdravého dospělého člověka se jejich počet pohybuje v rozmezí 4.500 – 10.000 krvinek na 1 mikrolitr krve.
Bílé krvinky se rozdělují na několik typů. Pro boj s nádorovými onemocněními jsou zcela zásadní NK buňky a T-buňky nebo také T-lymfocyty.
K oslabení naší obranyschopnosti, jejíž je buněčná imunita nedílnou součástí, negativně přispívají i návyky a situace, které můžeme v mnoha případech sami ovlivnit, a výrazně tak snížit riziko vzniku rakoviny. Jde především o těchto sedm faktorů:
NK buňky neboli natural killers, tedy přirození zabíječi, je zjednodušeně řečeno první linie bílých krvinek, která dokáže rozpoznat nežádoucí buňky a bojovat proti nim, aniž by předtím dostala speciální instrukce od našeho imunitního systému. NK buňky vynikají v detekci časných příznaků rakoviny, zabíjení virových buněk a také se nacházejí v placentě, tudíž hrají důležitou roli v těhotenství. Naše obranyschopnost přitom nezávisí na počtu NK buněk v těle, ale na jejich výkonnosti, neboli cytotoxicitě.
Jakmile je „přirozený zabiják“ aktivní připojí se k nežádoucí buňce a pomocí cytoplazmy ji zneškodní. Během pár minut se nádorová buňka zcela rozpustí a NK buňka může pokračovat ve svém boji s tím, že během svého působení v těle dokáže zničit až 27 nežádoucích buněk.
Nedostatečná aktivita NK buněk může vést k rozvoji nádoru. Na aktivitu NK buněk má bohužel neblahý dopad například chemoterapie nebo radioterapie, což nahrává relapsu či metastázování rakoviny. Vědci však stále vyvíjejí léčebné postupy, které NK buňky dokáží aktivovat.
Úkolem T-lymfocytů je, rozeznat infekci nebo nádorové bujení a spustit mechanismy, které povedou k jejich zneškodnění. To se děje dvěma způsoby – buď přímo pomocí zabijáckých T-buněk nebo nepřímo prostřednictvím tzv. pomocných T-buněk.
Problém nastává v případě, že jsou samotné T-buňky poškozeny rakovinou. K tomu může dojít hned několika způsoby:
T-lymfocyty jsou navíc důležitým zprostředkovatelem buněčné terapie, neboť jsou to právě tyto buňky, které jsou v laboratořích modifikovány tak, aby co nejúčinněji bojovali s nádorovým bujením.
Silný imunitní systém je tedy nesmírně důležitý jak pro boj s běžnými infekcemi, tak i pro úspěšnou léčbu nádorových onemocnění. Pro jeho správné fungování přitom stačí dodržovat několik jednoduchých pravidel: