Imunologická léčba – jak funguje a pro koho je vhodná

Jak funguje imunologická léčba

Jak už název napovídá, podstatnou roli v imunoterapii hraje naše imunita. Lidská obranyschopnost je vysoce sofistikovaný systém. Dokáže neustále odrážet ataky patogenů zvenčí a zároveň umí rozeznávat i abnormální změny uvnitř našeho těla, jako je právě například nádorové bujení. 

Problémem ale je, že některé rakovinné buňky umí imunitní systém obelstít tak, že ten je vůbec neodhalí, a nádor tedy může nepozorovaně růst. Druhou variantou, proč dochází k rozvoji rakoviny, pak je, že naše obranyschopnost není dost silná, aby nádorové bujení zastavila.

Imunologická léčba se tedy zaměřuje na dva hlavní cíle:

• Pomáhá imunitnímu systému, aby identifikoval rakovinné buňky. K tomu se používají tzv. inhibitory kontrolních bodů. Tedy látky, jež zablokují signály, které zhoubným buňkám pomáhají unikat před imunitním systémem.
• Aktivuje a posiluje imunitní systém tak, aby dokázal rakovinu zničit. Toho lze dosáhnout například pomocí preparátů nebo laboratorních modifikací, jež stimulují určité druhy bílých krvinek k boji s rakovinou.

Pro jaké druhy nádorů je imunoterapie vhodná

Imunologickou léčbou, i když v trochu jiné podobě, se vědci zabývají zhruba od devadesátých let minulého století a díky ní vznikly protinádorové vakcíny – například ta proti lidskému papilomaviru (HPV). 

V posledním desetiletí zaznamenává imunoterapie stále více úspěchů, a to hlavně díky buněčné terapii, která patří mezi nejpozoruhodnější druhy cílené léčby.

Imunoterapie spojována s léčbou melanomu, rakoviny plic, prsu či prostaty, sarkomu, lymfomu, leukemie a také nádorů tlustého střeva, konečníku, močového měchýře nebo ledvin.

Některé druhy imunologické léčby jsou již běžně využívány, zatímco jiné stále patří k experimentálním a jsou podrobovány nutnému testování.