Imunologická léčba patří mezi velké naděje v léčbě rakoviny. Vysvětlíme vám, jaké jsou principy jejího fungování a také prozradíme, pro které druhy nádorů se hodí.
Imunologická léčba patří mezi velké naděje v léčbě rakoviny. Vysvětlíme vám, jaké jsou principy jejího fungování a také prozradíme, pro které druhy nádorů se hodí.
Imunologická léčba, imunoterapie nebo někdy také cílená či biologická léčba jsou názvy pro léčebný postup, který pomocí vlastního imunitního systému pacienta ničí nádorové buňky. Imunoterapie se využívá k léčbě mnoha druhů rakoviny, ale také k prevenci návratu či zpomalení růstu nádorů. Její výhodou je, že není pro organismu tolik toxická jako například běžná chemoterapie, a tudíž vyvolává mnohem méně vedlejších účinků.
Jak už název napovídá, podstatnou roli v imunoterapii hraje naše imunita. Lidská obranyschopnost je vysoce sofistikovaný systém. Dokáže neustále odrážet ataky patogenů zvenčí a zároveň umí rozeznávat i abnormální změny uvnitř našeho těla, jako je právě například nádorové bujení.
Problémem ale je, že některé rakovinné buňky umí imunitní systém obelstít tak, že ten je vůbec neodhalí, a nádor tedy může nepozorovaně růst. Druhou variantou, proč dochází k rozvoji rakoviny, pak je, že naše obranyschopnost není dost silná, aby nádorové bujení zastavila.
Imunologickou léčbou, i když v trochu jiné podobě, se vědci zabývají zhruba od devadesátých let minulého století a díky ní vznikly protinádorové vakcíny – například ta proti lidskému papilomaviru (HPV).
V posledním desetiletí zaznamenává imunoterapie stále více úspěchů, a to hlavně díky buněčné terapii, která patří mezi nejpozoruhodnější druhy cílené léčby.
Imunoterapie spojována s léčbou melanomu, rakoviny plic, prsu či prostaty, sarkomu, lymfomu, leukemie a také nádorů tlustého střeva, konečníku, močového měchýře nebo ledvin.
Některé druhy imunologické léčby jsou již běžně využívány, zatímco jiné stále patří k experimentálním a jsou podrobovány nutnému testování.