Jak jim to jen řeknu?

První sdílení je nejtěžší

Kdy diagnózu sdělit svému okolí závisí na vašem konkrétním zdravotním stavu a samozřejmě na vaší povaze. Neodkládejte však tuto akci příliš dlouho. Tím, že diagnózu vyslovíte nahlas se nezhmotní. Nejde ji „přivolat.“ Ona tu už s vámi reálně je. Není důvod ji tajit. Zároveň ani není třeba sdělit všem ty nejniternější pocity. Mezi prvními by měli být informováni vaši nejbližší (partner, rodiče, děti). Nejjednodušším způsobem, jak na to, je nejprve sdělit suchá reálná fakta. „Mám rakovinu tlustého střeva. Příští měsíc jdu na operaci. Podle výsledků bude navržena další léčba.“ Dejte šanci druhé straně zpracovat tuto informaci. Uvědomte si, jakým šokem byla rakovina pro vás, umožněte tedy i jim tento fakt strávit. Nevyplňujte ticho, pokud vznikne. Čekejte. Není to proti vám, jen druhá strana neví, jak reagovat.

Pravidelným sdílením si ulevíte od vnitřního tlaku

Časem přijdou otázky. Odpovídejte na dotazy vašich blízkých věcně. Oblasti, které v danou chvíli nechcete probírat, jednoduše s laskavostí odmítněte řešit. Máte na to právo. Nebojte se říci si o pomoc. Jakmile za sebou budete mít první okamžiky léčby, získáte i představu o tom, co je pro vás prospěšné a co vám síly ubírá. Dovolte ostatním, aby vás podpořili. Neobtěžujete. Teď prostě jste tím, o koho se pečuje. Je vhodné, abyste si našli někoho, s kým své bolístky budete moci sdílet – partner, kamarádka, diskuzní skupina… Nenechávejte své emoce, obavy i touhy v sobě zahnívat. Mluvte o nich. Pokud naopak potřebujete jen tichou blízkost svého partnera, případně se vyplakat, sdělte to. Tím, že o potřebách mluvíte, je to pro okolí snadnější k vám přistoupit způsobem, který je pro vás podporující.

Děti jsou citlivé duše, vědí, že se něco děje

Mezi nejtěžší zřejmě patří okamžik, kdy dětem máte sdělit, že jste onemocněli vážnou chorobou. Uvědomte si, že dětský svět se od toho dospělého výrazně liší. Čím menší dítě, tím více fantazie a pohádkových představ. Ale i v pohádkách jsou zlé bytosti, které na hrdinu líčí pasti a zkoušky. Přizpůsobte sdělení i použitá slova věku dítěte, zároveň však celou záležitost nezjednodušujte. Odpovídejte trpělivě na otázky, dětem to pomůže se v dané situaci orientovat. Netajte před nimi vážnost, nestrašte je však. Právě u dětí není vhodné chorobu tajit. Změnu atmosféry, případně nervozitu v rodině cítí. A protože tomu nerozumí, a navíc se jim dostane vágního ujištění, že vše bude dobré, jejich fantazie pracuje na plné obrátky. Může u nich dojít i k psychickým obtížím či fyzickým nemocem.

I pracovní kolektiv si zaslouží informace

Jestliže jste pracovně činní, respektive docházíte někam do pracovního kolektivu, informujte je. Nemusíte samozřejmě svolávat tiskovou konferenci, ale minimálně své nadřízené, osobní oddělení a nejbližší spolupracovníky je vhodné informovat o holých faktech vašeho zdravotního stavu. Předejdete tak spekulacím a navíc jim umožníte zdravě a dospěle reagovat. Můžete být dokonce překvapeni, že i z této strany získáte podporu (ať už vřelé přání uzdravení nebo finanční výpomoc).