Prozradíme vám, jaké jsou typické příznaky rakoviny u žen i u mužů a také vám poradíme, co udělat pro to, abychom nic podezřelého nepodcenili.
Prozradíme vám, jaké jsou typické příznaky rakoviny u žen i u mužů a také vám poradíme, co udělat pro to, abychom nic podezřelého nepodcenili.
Bez ohledu na náš věk i zdravotní kondici je dobré si udržovat povědomí o příznacích rakoviny. Mohou nás totiž přivést do ordinace lékaře včas, a ten tak může začít náš případný nádor okamžitě léčit, což významně zvyšuje pravděpodobnost na úplné uzdravení.
O rakovině hovoříme tehdy, když v našem těle dochází vlivem mutace DNA k abnormálnímu růstu do té doby zdravých buněk. Tyto buňky se poté zcela nekontrolovatelně množí a mají schopnost se infiltrovat do tkání našeho organismu, které tím ničí. Rakovina je celosvětově druhou nejčastější příčinou všech úmrtí. Díky rozsáhlým vědeckým výzkumům, kvalitnější diagnostice a také stále se zlepšujícím léčebným postupům se však míra přežití u mnoha druhů nádorů neustále zvyšuje.
Uvedené symptomy sice nemusí bezpodmínečně značit, že v našem organismu dochází k nádorovému bujení, mohou však odhalit nemoci a stavy, které by ke vzniku rakoviny vedly, a lékaři tak včas mohou podniknout potřebné kroky. Mějte na paměti, že je lepší jít k lékaři několikrát zbytečně, než jednou situaci podcenit.
Mezi nádory, jež nejčastěji postihují ženy, patří rakovina prsu, plic a tlustého střeva. Dále se pak často u žen objevuje rakovina dělohy, děložního čípku či endometria. Mezi typické projevy rakoviny u žen, patří:
Největším strašákem pro muže je nádor prostaty a poté – stejně jako u žen – rakovina plic a tlustého střeva. Mezi příznaky rakoviny, jež se typicky objevují u mužů, patří:
Jestliže pociťujete některý z uvedených příznaků, neváhejte se objednat ke svému lékaři. Zároveň si u něj domluvte návštěvu i pokud se vám nezdá něco jiného a víte, že rakovina se objevila v minulosti u vašich přímých příbuzných. Také nezapomínejte na pravidelné preventivní prohlídky, které jako jediné dokáží nádory odhalit včas.
Paní Simona V. je sice lékařkou, přesto však příznaky nemoci brala na lehkou váhu. Nenápadné potíže brzy přerostly v rakovinu, která napadla více orgánů v těle. Léčba nebyla jednoduchá, ale zabojovala a nemoc se jí nakonec podařilo překonat.
Nevěnovala jsem příliš pozornosti drobným potížím, které se objevily na podzim roku 2003. Začalo to tmavou močí, poté mi přestávalo chutnat jíst a měla jsem odpor k masu, cítila jsem únavu. K lékaři jsem zašla až se žlutavým bělmem. Protože se nepotvrdila infekční žloutenka, absolvovala jsem ještě vyšetření horní části zažívacího traktu. Zde zjistili, že jedna část (Vaterská papila) je ucpaná nějakým drobným vředem. Papilu zprůchodnili a odebrali se vzorky na histologii. Po několika dalších vyšetřeních se potvrdilo, že se jedná o karcinom. Krátce na to následovala operace s odebráním postižených tkání.
Rekonvalescence trvala poměrně dlouho a objevovaly se různé komplikace, jako je zácpa, špatné zažívání, bolesti, zimomřivost, nemožnost spát vleže, problém s dlouhodobým sezením a významný úbytek váhy. V červnu 2004 mi pak byly zjištěny ještě metastázy v lymfatických uzlinách. Byla zahájena chemoterapie a radioléčba. Jsem přesvědčená, že kombinace tradiční léčby a zdravého životního stylu bylo tím nejlepším, co se dalo dělat. Nyní jsem, zdá se, vyléčená.