„Rakovina, rakovina, rakovina,“ to je mantra, kterou si často naše mysl opakuje jako by se na tomto slově zasekla. Spolu s pokračujícím bojem s nemocí se nám v hlavě začnou rojit i obrazy, které patří spíše do hororové kinematografie. Jenže naše mysl si pokoj nedá a ať děláme cokoli, opakuje svou. Tento boj s vlastními myšlenkami onkologicky nemocného i jeho okolí značně vyčerpává. Jak z toho ven?
Jak na stres: Zkroťte svou mysl
Stres v naší hlavě
Ač se to zdá neuvěřitelné, největším stresorem jsme sobě my samotní. Zatímco dříve bylo nebezpečí spíše venku (v podobě dravé šelmy), nyní se potýkáme spíše s psychickým stresem. Zjednodušeně řečeno, příliš přemýšlíme. A mnoho věcí vidíme „černě“, aniž by k tomu byl v daný moment důvod. Naše tělo však na podněty venkovní i vnitřní reaguje stejně. Mozek na této úrovni nepozná, co se děje venku a co si „jen“ vymýšlíme. Toho jsou schopny až vývojově vyšší části, které však pod tlakem stresu nestihnou reagovat včas (jsou pomalejší, neslouží k přežití).
Chemický koktejl stresu nepodceňujte
A tak v těle vzniká a hromadí se chemický koktejl stresu. Pokud od něj tělo neočistíme (ať už zvolíme jakoukoli techniku), dříve nebo později začne naše tělo někde oslabovat. Stres nás tedy ovlivňuje, i když vzniká „jen“ v naší hlavě. Protože je stres jedním z rizikových faktorů vzniku či návratu onkologického onemocnění, měli bychom jej mít „pod kontrolou“. Jak na stres? Co je první pomoc, pokud se v nějaké myšlence zacyklíte a nevíte jak dál?
Zvedněte oči k nebi a nadechněte se
- Zastavte se. Ano, navzdory všemu se zastavte. Klidně udělejte fyzicky pohyb z místa, kde jste se zastavili (pomyslně vystupte z role).
- Uvědomte si stav svého dýchání. Vnímáte ho vůbec? Váš dech je pravděpodobně povrchní. Zhluboka se nadechněte, až vás to zabolí, jak se svaly hrudníku napnou.
- V jakém postavení je vaše tělo? Hlava sklopená, záda ohnutá a ramena vtočená dopředu? Narovnejte se, hlavu držte tak, jako byste pod bradou měli jablko a na hlavě těžkou korunu. Zakružte s rameny směrem ven a nechte je volně usadit. Prodlouží se vám krk a hrudník přijme více kyslíku.
Je vám opravdu úzko? Pak rozpažte, nadechněte se a přitom rozšiřujte hrudník. Mírně zakloňte hlavu i páteř a dívejte se chvíli do nebe.
Co nejhoršího se může stát?
Největším podporovatelem stresu je strach. Takže první, s čím se ve své hlavě (která v těle emoční koktejl chemicky spustí) musíte vypořádat je právě on. Položte si tedy jednoduchou otázku: „Co se nejhoršího může stát?“ V případě rakoviny bude první odpovědí pravděpodobně: „Zemřu.“ Jakkoli je tento stav pro vás nepříjemný, je třeba i uvědomit, že dřív nebo později se to stane, ať už s tím souhlasíte nebo ne. A překvapivě to nemusí být důsledkem rakoviny! Svou smrt nemáme „jasnou“. Avšak je to právě ona, kdo dává našemu životu smysl. Dává hranice. Takže znova, co je to, čeho se opravdu bojíte? Napište si to a zároveň tam přidejte i sloupec, co mohu udělat už teď, abych riziko minimalizovala. K seznamu se vracejte a doplňujte.
Mysl není náš otrokář, ale pomocník
Svou mysl tedy nejlépe zkrotíte tím, že ji zaměstnáte. Nikoli však myšlenkami na to, co všechno se může pokazit, ale právě naopak. Dejte ji úkol: „Najdi cestu k mému uzdravení.“ A pokud se některá z cest ukáže jako slepá ulička, vydejte se jinudy. Použijte mysl jako skvělého pomocníka a přestaňte být jejím otrokem.
Pokud je pro vás téma aktuální, inspirujte se i v našich ostatních článcích, jak zvládat stres:
- Recept na uvolnění si nosíme s sebou
- Mějte stres pod kontrolou
- Plaváním ke klidu
- Pohyb snižuje riziko vzniku metastáz
Nejnovější články
Biologicky aktivní fosfolipidy: účinná prevence nemoci covid-19 i jiných infekcí
Imunologická léčba – jak funguje a pro koho je vhodná
