10. leden 2020

Lze rakovinné buňky udusit? Výzkum letos dostal Nobelovu cenu

O tom, že kyslík je pro lidský organismus nezbytný asi nikdo nepochybuje. Zajímavostí však je, že množství kyslíku v našem těle není stálou hodnotou. Naopak, jeho hladiny kolísají podle toho, co zrovna děláme nebo jak se cítíme. A naše buňky jsou schopny na to reagovat. Způsob, jak to dělají byl do letošního roku záhadou.

Nobelova cena za medicínu

Za objevení mechanismů, podle kterých jsou buňky schopny vnímat množství kyslíku, které je v těle v danou chvíli k dispozici, a přizpůsobit se mu, byla udělena letošní Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Laureáti William G. Kaelin, Gregg L. Semenza a Sir Peter Ratcliffe v nezávislých, avšak vzájemně se doplňujících výzkumech, schopnost buněk přizpůsobit se množství kyslíku popsali. Protože na množství kyslíku je závislé mnoho tělesných procesů, např. hojení ran, vývoj embrya, tvorba červených krvinek, imunitní reakce nebo vznik nemocí (včetně rakoviny), je tento objev pro medicínu skutečně zásadní.

Tajemný vypínač

Gregg Semenza byl schopen identifikovat a izolovat konkrétní bílkovinu/protein (HIF-1α), která se v případě nedostatku kyslíku v organismu nerozpadne, ale zůstává zde. William Kaelin, který se věnuje výzkumu rakoviny zjistil, že u lidí s vysokým výskytem rakoviny (průzkum probíhal na tkáních lidí trpících von Hippelova-Linauovou nemocí) je právě tato bílkovina přítomna ve velkém množství. Kaelin poté dokázal, jak tyto skutečnosti spolu mohou souviset. Nakonec Gregg L. Semenza a Sir Peter Ratcliffe objevili, kde má bílkovina HIF-1α vypínač, jež jí znemožní se rozpadnout v případě malého množství kyslíku v těle.

Jak udusit rakovinu

Osvětlení tohoto mechanismu dává vědcům nový prostor k výzkumu v oblasti rakoviny. Kromě zdravých buněk jsou totiž na kyslíku závislé i buňky rakovinné. Aby mohly růst, spotřebují značné množství energie a živin (včetně kyslíku). Schopnost oddělit rakovinné buňky od zdroje kyslíku se tak jeví jako další z možných cest, jak je oslabit a zničit. Právě regulace množství bílkoviny HIF-1α v nádorech by mohla být řešením.

Nobelova cena za výzkum rakoviny byla udělena i loni

Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství získali i loni vědci zabývající se léčbou rakoviny. Konkrétně se jednalo o imunoonkologickou léčbu, kdy se využívá schopnosti vlastního imunitního systému pacienta k boji proti nádorovým buňkám. Američan James P. Allison a Japonec Tasuko Hondžó odhalili principy, kterými rakovinné buňky „vypínají“ určité funkce imunitního systému, který je poté neodhalí a ony mohou růst. Zároveň s tím objevili i principy, kterými lze tomuto procesu zabránit.

Boj s rakovinou prostřednictvím vlastní imunity

Imunologická léčba je tedy další z možných směrů, jak bojovat proti nádorovým onemocněním. Této oblasti se věnuje i česko-americký výzkumný tým start-up společnosti Machavert. Vsadili na biologicky aktivní fosfolipidy (fosfolipidy jsou běžnou součástí buněčných obalů/membrán). Z nich byli schopni izolovat ty, které vykazovaly nejsilnější protinádorovou aktivitu a vytvořit z nich nanočástice (mikročástice), které v těle vyhledají a poté i zlikvidují nádorové buňky. Výzkum se zaměřuje i na typy rakovin způsobené mutací KRAS, které jsou v současné době těžko léčitelné a nebo standardní léčba nefunguje.

Inspirací byl výzkumníkům český doplněk stravy Ovosan, který směs biologicky aktivních fosfolipidů obsahuje. Ovosan se dlouhodobě používá jako podpůrná terapie u pacientů s rakovinou, případně jakou součást preventivních kroků snižující riziko vzniku či návratu onemocnění.

Soubory cookies nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat naše služby. Prohlížením tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace