Přítomnost dává životu smysl. Pomůže i v boji s rakovinou. | JAK NA RAKOVINU
19. květen 2019

Přítomnost dává životu smysl. Pomůže i v boji s rakovinou.

„Tak to je konec,“ může prolétnout hlavou nejednomu člověku, který si právě vyslechl ortel rakovina. A to navzdory skutečnosti, že stále dýchá, tluče mu srdce, jeho tělesná teplota je v normě, stejně jako většina dalších životních funkcí. Kdy jsme opustili vnímání přítomnosti?

Rakovina ukazuje naši smrtelnost

Jedním z hlavních důvodů, proč na onkologická onemocnění tak silně emočně reagujeme, je fakt, že nám (možná poprvé) nastaví zrcadlo smrtelnosti. Někde vzadu v hlavě sice rozumově víme, že žít navěky nebudeme, nicméně skutečnost, že se navěky smrskne na kratší dobu než jsme předpokládali, je šokem. Smrt tu však s námi je od našeho prvního nádechu (ne-li dřív), neodchází na dovolenou, když jsme zdraví. Jen jsme na ni možná trochu pozapomněli. Spolu s vážnou nemocí ji najednou uvidíme.

Z minulosti do budoucnosti

Naše mentálně založená západní společnost sice gramaticky pracuje s třemi časy, ale v životě se zaměřuje zejména na minulost a budoucnost. Minulost reprezentuje jakousi databázi našich znalostí, zkušeností a prožitků (často získávaná za účelem nějakých výhod v budoucnu), která plynule přejde do plánování budoucnosti na základě těchto „dat.“ Odlišnosti plánování jsou jen v povahových rysech jedince. Tedy čemu dá přednost. Každopádně, ne vždy zohledníme okamžik, ve kterém se nacházíme. Tedy přítomnost. Pracujeme s předpokladem, že podobná situace z minulosti má „stejné“ řešení v budoucnosti. A právě zde je kámen úrazu. Naučili jsme se plánovat, vyhodnocovat, posuzovat a riskovat, ale málokdo z nás se naučil jen tak být a zjistit, jak se má právě teď a zda není možná jiná cesta. A co víc, co když nám chybí podkladová data z minulosti? Pak řešení neexistuje? Není to lehká situace, přesto máme úlevu ve vlastních rukou - uvědomění si přítomnosti.

Návrat do přítomnosti

  • Dýchejte - existuje řada dechových technik, které nám umožňují poodstoupit od svých myšlenek a uvědomit si své tělo, potřeby a současnost. Začněte tím, že v případě napětí, strachu nebo zlosti začnete zhluboka dýchat do oblasti břicha. Stačí si břicho „jen“ představit a dýchat tím směrem. Tím, jak dech prohloubíte, ustoupí i stresové reakce. Získáte tak čas a prostor na nalezení nového řešení.
  • Naučte se zastavit. Jakmile se ocitnete pod palbou mnoha myšlenek, bývá výsledkem naprostý zmatek a přepětí nervového systému s únavou navrch. Jakmile toto pocítíte, zastavte se. A třeba si pomozte dechem. Vír v hlavě totiž řešení nepřinese.
  • Poslouchejte své potřeby Jak se cítím právě teď? Cítím se unaveně? Odpočívám nebo se tvářím statečně? Proč to dělám? Neobviňujte se, jen to pozorujte a zkuste to udělat třeba jinak a pak zase jinak. Život plyne v maličkostech.
  • Pohyb - většina východních nauk zastavovala svou mysl prostřednictvím pohybových aktivit (jóga, taichi, čchi kung...). Tím, že se naše pozornost zaměří z prostoru hlavy do tělesnosti, umožníte příchod produktivního řešení. V západním světě se takovým pohybem může stát „obyčejná“ chůze, při které se zkrátka jen kocháme okolím bez hodnotících soudů. Další varianta je třeba práce na zahrádce. Přetížené okruhy v mozku si oddechnou, vy myšlenkově poodstoupíte a uvolníte prostor pro nové.
  • Antistresové pomůcky - první pomocí mohou být různé drobné předměty, které budete mít vždy při ruce (antistresové míčky, kamínky, malé dřevěné předměty). Jakmile pocítíte záchvěvy napětí, vezměte je do ruky, otáčejte je v dlani či hlaďte. Pomohou vám, odpoutat se od akutního návalu ochromující emoce. Získáte čas na zdravou reakci.

Uvědomění si smrtelnosti dává životu smysl

Nádorové onemocnění je velkým zásahem do života, a to nejen nemocného, ale i jeho okolí. Přesto skrze něj můžete mnohé věci pochopit a případně změnit. Navíc, uvědomění si, že ještě dýchám, jsem se svými blízkými a mohu to či ono vám může dodat energii, tolik potřebnou k onkologické léčbě. Naděje by měla být tou, která ovládá budoucnost. Minulé zkušenosti totiž ukazují jen to, jak to proběhlo v minulosti. Nic to neříká o tom, jak to bude probíhat nyní! Zároveň vás pocit smrtelnosti pravděpodobně naučí říkat věci hned, neodkládat je na potom, až se to bude hodit. Zjistíte, že jste citlivější k lidem i situacím okolo sebe a často se i minulost začne prosvětlovat pochopením a smířením (nikoli nutně souhlasem).

Na plánování není nic špatného, naopak je pro život v mnoha situacích (včetně onkologické léčby) nezbytné, ale pro samé zkušenosti a jejich vyhodnocování bychom neměli zapomínat žít. Slovy jednoho mudrce: „Minulost už není. Budoucnost ještě není. Jediné, co máte k dispozici je přítomnost.“

Soubory cookies nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat naše služby. Prohlížením tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace