Proč je biologická léčba žádaná

Biologická léčba v onkologii – její klady a zápory

Rakovina – slovo, které už samo o sobě nahání lidem hrůzu. V posledních desetiletích však věda udělala obrovské kroky vpřed v pochopení a léčbě této nemoci. Jedním z přelomových směrů je biologická léčba. Ne každý ale asi ví, co to vlastně je a jaké jsou její výhody a problémy. Není totiž univerzálně použitelná pro každého. 

Co tedy je biologická léčba?

Biologická léčba představuje inovativní přístup, který využívá přirozených obranných mechanismů těla. Zásadní rozdíl u onkologických pacientů mezi biologickou léčbou a klasickou chemoterapií či radioterapií je, že se biologická léčba dá zacílit jen na destrukci nádorových buněk nebo mechanismy jejich růstu a neničí rychle se dělící ani jiné zdravé buňky. Tedy nepoškozuje tolik např. játra nebo ledviny. Biologická léčba rovněž může příznivě ovlivňovat imunitní systém – zesilovat obranyschopnost nebo jí naopak zeslabovat, když je potřeba. To vede k lepší kvalitě života onkologických pacientů i k lepším výsledkům jejich léčby. 

Biologická léčba přináší mnoho výhod a má zásluhu na dalším prodloužení života pacientů, na zkvalitnění jejich života a často na úplném vyléčení. Přesto má i některé nevýhody a často se proto kombinuje s jinými typy léčby nebo výjimečně u některých pacientů ji použít nelze.

Jaké jsou výhody biologické léčby?

  • Biologická léčba zahrnuje různé metodiky a systémy. Jedním z nich je tzv. zacílení léčby. Využívá se toho, že se tzv. monoklonální protilátka specificky váže na receptory (= specifická vazebná místa) nádorových buněk, které se na nenádorových buňkách nevyskytují. Proto monoklonální protilátka může sloužit jako nosič, který na sebe nese navázanou cytotoxickou (pro buňky toxickou) látku. Když se tento komplex díky monoklonální protilátce naváže na receptory nádorové buňky, dalším mechanismem se uvolní chemická látka a začne nádorové buňky ničit. Ostatní zdravé tělní buňky zůstanou nepoškozené.
  • Jiným mechanizmem je např. označení nádorových buněk, tzv. „odmaskování“, což pomáhá buňkám imunitního systému snadněji nádorové buňky najít a zaútočit na ně. 
  • Biologická léčba v některých případech dokáže zabránit šíření nádorových buněk z místa prvotního nádoru, tzv. metastazování.
  • Biologická léčba se podává samostatně, nebo současně s chemoterapií, jejíž účinnost se tím zvyšuje.

A jaké jsou její nevýhody?

  • Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou teplota, zimnice a další chřipkové příznaky, jako jsou bolesti svalů, hlavy a únava. Ty většinou rychle po ukončení léčby vymizí. 
  • Vzácné jsou závažnější alergické reakce, proto jsou pacienti v průběhu podávání infuze sledováni a měli by hlásit jakýkoli příznak, jako je svědění kůže nebo vznik vyrážky, kašel či dušnost nebo pocit oteklého hrdla.
  • Biologická léčba nepřináší úspěch u všech typů a stádií nádorových onemocnění a může být spojena s vlastními specifickými vedlejšími účinky, jako je např. imunitní reakce proti zdravým tkáním. 
  • Vysoké náklady a individuální přístup.

Dále uvádíme některé citace z odborné lékařské literatury, které se kladů a záporů biologické léčby týkají:

Veřejnost se opravdu často domnívá, že biologické preparáty nemají žádné nebo jen malé vedlejší účinky. A ještě si od nich lidé slibují zázračný efekt. Ve skutečnosti jsou však tyto léky také toxické, dost často dokonce velmi. Ovšem jinak než chemoterapie či radioterapie, které jsou čitelné, jejich vedlejší účinky máme už za padesát let zkušeností dobře zmapované. V případě léčby terčové a imunoterapeutické nastupují nejrůznější specifické komplikace – a na některé z nich může pacient i zemřít“, říká MUDr. Dvořák, přednosta onkologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Jednou z hlavních výzev, s nimiž se onkologie potýká, je nepředvídatelná účinnost biologické léčby. Zatímco pro některé pacienty může imunoterapie představovat zásadní obrat v léčbě, u jiných může být méně účinná nebo zcela neúčinná, jako například u karcinomu prostaty. Tato variabilita je často důsledkem komplexní povahy nádorového onemocnění a rozdílů v individuálním systému. Například výzkumy ukázaly, že pacienti s určitými genetickými mutacemi nebo biomarkery mohou mít lepší odpověď na imunoterapii, což naznačuje potřebu personalizovaného přístupu k léčbě (Topalian et al., 2016).

Vedlejší účinky biologické léčby, i když často méně závažné než vedlejší účinky chemoterapie, představují významnou obavu. Autoimunitní reakce, kdy imunitní systém napadá zdravé buňky a tkáně, mohou vést k široké škále komplikací, včetně zánětu, poškození orgánů a v závažných případech i smrti. Tyto reakce vyžadují pečlivé monitorování a řízení, což může vyžadovat použití imunosupresivních léků, které mohou ale zase oslabit účinnost imunoterapie (Postow et al., 2018).

Náklady na biologickou léčbu jsou také významným faktorem, který omezuje její dostupnost. Vysoké vývojové a výrobní náklady mohou vést k tomu, že jsou cenově nedostupné pro mnoho pacientů a zdravotnických systémů, zejména v rozvojových zemích. To vyvolává otázky spravedlnosti a rovného přístupu k pokročilým léčebným 

možnostem (Sulivan et al., 2017).

+

V České republice lékaři v případě potřeby biologickou léčbu často nasazují: „Imunoterapii nasazujeme v jakékoliv fázi onkologické nemoci, ale v závislosti na typu nádoru. To znamená tam, kde tahle léčba prokázala svou efektivitu. I když se imunoterapie dere do onkologie otevřenými okny, k pacientům ji pustíme jedině na základě získaných dat.“, říká onkolog MUDr. Dvořák.

Biologická léčba, díky své schopnosti přesně cílit na nádorové buňky, minimalizuje poškození zdravých buněk a snižuje vedlejší účinky. Tento přístup je umožněn díky využití monoklonálních protilátek, imunomodulačních léků, inhibitorům kontrolních bodů a vakcín, které rozeznávají specifické molekulární cíle na nádorových buňkách. Například terapie zaměřená na HER-2 protein u některých typů nádoru prsu, výrazně zlepšila výsledky léčby a přežití pacientů (Slamon et al., 2011). 

Imunoterapie má potenciál vyvolat dlouhodobou odpověď imunitního systému, což může vést k trvalé kontrole nebo dokonce eradikaci nádoru. Studie ukazují, že pacienti léčení některou z forem imunoterapie, jako jsou inhibitory kontrolních bodů, mohou dosáhnout dlouhodobého přežití s výrazně zlepšenou kvalitou života (Schadendorf et al., 2015).

Biologická léčba otevírá dveře i pacientům s pokročilými fázemi onemocnění, které jsou resistentní k jiným typům léčby. Imunoterapie, zejména inhibitory kontrolních bodů, byla úspěšná v léčbě několika typů pokročilého onemocnění, které byly dříve považovány za neléčitelné, např. melanomu nebo nemalobuněčného karcinomu plic či renálního karcinomu (Hodi et al., 2010, Motzer et al., 2015).

Co dodat na závěr?

Biologická léčba je efektivnější a méně toxický způsob léčby než léčba klasickou chemoterapií a, jak vyplývá z odborné literatury i z výsledků léčby, rozhodně její veškeré výhody převažují nad nevýhodami. Vzhledem k tomu, že jí lze kombinovat se všemi dalšími způsoby léčby, můžeme očekávat, že se její použití bude stále rozvíjet a nové studie najdou další možnosti jejího využití.Zatím nejúčinnějším způsobem léčby onkologických onemocnění zůstává kombinace všech možných dosud známých léčebných metod stanovených pacientům co možná nejvíce individuálně po posouzení všech známých faktorů lékařem. Další léčebné i podpůrné preparáty se stále hledají. „V ČR je možné v lékárnách zakoupit preparát Ovosan, který by mohl být jedním z právě hledaných podpůrných prostředků např. ke kombinaci klasické a biologické léčby nebo k biologické léčbě samotné. Jedná se o imunopreparát na přírodní bázi, který se skládá z vaječných fosfolipidů. Má sice v současné době statut doplňku stravy, ale účinné látky Ovosanu mají potenciál stát se v budoucnosti skvělým podpůrným lékem,“ dodává Ing. Eva Pokorná, CSc., která několik let organizuje studie na výzkum účinků Ovosanu.

Citace:

Topalian, S. L., Taube, J. M., Anders, R. A., & Pardoll, D. M. (2016). Mechanism-driven biomarkers to guide immune checkpoint blockade in cancer therapy. Nature Reviews Cancer, 16(5), 275-287.

Postow, M. A., Sidlow, R., & Hellmann, M. D. (2018). Immune-related adverse events associated with immune checkpoint blockade. The New England Journal of Medicine, 378(2), 158-168.

Sullivan, R., Peppercorn, J., Sikora, K., Zalcberg, J., Meropol, N. J., Amir, E., … & Fojo, T. (2017). Delivering affordable cancer care in high-income countries. The Lancet Oncology, 12(10), 933-980.

Slamon, D. et al. (2011). Adjuvant trastuzumab in HER2-positive breast cancer. The New England Journal of Medicine, 365(14), 1273-1283.

Schadendorf, D. et al. (2015). Prolonged survival in stage III melanoma with ipilimumab adjuvant therapy. The New England Journal of Medicine, 373(23), 1845-1855.

Hodi, F. S. et al. (2010). Improved survival with ipilimumab in patients with metastatic melanoma. The New England Journal of Medicine, 363(8), 711-723.

Motzer, R. J. et al. (2015). Nivolumab versus Everolimus in Advanced Renal-Cell Carcinoma. The New England Journal of Medicine, 373(19), 1803-1813.

iDnes.cz: Nové postupy v boji s rakovinou: Chceme nabudit imunitu, líčí onkolog Dvořák

Nebojte se zeptat

Pokud si stále nejste jisti, jak Ovosan správně užívat, nebojte se zeptat. Pokud na www.jaknarakovinu.cz nenajdete odpověď na svoji otázku, můžete napsat na email bednarcik@jaknarakovinu.cz. Pro konzultaci s lékařem existuje také telefonní linka +420 800 201 210.

Facebook

Nejnovější články

biologicky aktivní fosfolipidy a imunita

Biologicky aktivní fosfolipidy: účinná prevence nemoci covid-19 i jiných infekcí

pro koho je vhodná imunoonkologická léčba

Imunologická léčba – jak funguje a pro koho je vhodná

pro koho je vhodná imunoonkologická léčba

Imunologická léčba – jak funguje a pro koho je vhodná