Základní pravidla
- Buďte autentičtí. Klidně přiznejte, že „nevíte, co říct.“ Je pochopitelné, že na velikost pocitu tohoto typu někdy slova nestačí. Nepřehrávejte však smutek ani neskrývejte obavy za „falešnou“ veselostí.
- Dovolte si nevědět. Nehledejte okamžitě řešení. Zeptejte, co by pacient potřeboval, případně něco navrhněte. Buďte ale připraveni, že to pacient může chtít i jinak.
- Nepoužívejte prázdné věty. Mlčení a blízkost, lehký dotyk, stisk ruky, poklepání po rameni nebo objetí je někdy více. Tělo se často se situací umí vypořádat lépe než mentální stránka. Slova na tyto emoce nemusí stačit.
- Nelitujte! Můžete soucítit, být blízko, ale nelitujte jeho ani sebe. Nepodporujte v pacientovi pocity oběti. Rakovina totiž není trestem.
- Smrt není tabu. Právě rakovina je nemocí, která nám ukáže naši smrtelnost. Strach ze smrti je pochopitelný. Tím, že se ale z tématu stane tabu, vytváříte tlak a ubývá energie tam, kde je potřeba.
- Buďte otevření. Sdílejte své pocity. Zapomeňte na teatrální projevy. Často je pro pacienta důležitá právě vaše blízkost a tiché zašeptání, že máte strach a že ho máte rádi.
- Nevydírejte. Pacienta k uzdravení nepovedou zprávy typu: „Ty mi nemůžeš umřít.“ „Co si bez tebe počnu?“ V pacientovi to může vzbudit pocity viny, že si nemoc „dovolil.“ Proto vyjádřete svou lásku jinou formou. Jednoduše stačí říct: „Mám tě rád.“
- Podporujte naději. Nejde o falešné předstírání, že to bude dobré. Jde o prožití momentu, který máte k dispozici v danou chvíli. Nelitujte sebe ani pacienta. Na situaci to nic nezmění! Naopak vás to zatíží. „Kdyby“ neexistuje. Hledejte nové způsoby, jak si vzájemně čas užít.
Pomáhá i mlčení
Někdy pomůže i společně mlčet. Být s nemocným, držet ho za ruku a nebo jen sedět vedle něj. Věnujte mu svou pozornost tím, že mu darujete svůj přítomný čas. Zkuste nespekulovat ani neplánujte. Jen sdílejte daný moment. Chvilka klidného spočinutí, bez bolesti a v blízkosti někoho pacientovi často ulehčí víc než mnoho „moudrých,“ dobře míněných slov.
Podpořte nemocného v jeho rozhodnutích
Nezapomeňte, že rozhodnutí o léčbě náleží pacientovi (případně rodičům, pokud se jedná o malé dítě). Můžete vyjádřit své názory, ale nesnažte se je prosazovat na úkor vzájemného vztahu. Ano, může se stát, že s nimi nebudete v souladu. Jenže to nic neříká o vztahu vás a pacienta! Jen to ukazuje na jiný náhled na svět. Nemoc se vás sice týká, ale není vaše! Snažte se pochopit pacientovy potřeby a podpořte ho v nich. Naučte se aktivně naslouchat.
Myslete i na sebe
Rakovina je nemoc celé rodiny. Péče o onkologického pacienta a rodinu v kombinaci s prací může být v určitých chvílích velmi náročná. Přiznejte si, pokud vám docházejí síly. Existuje řada variant, jak péči zajistit jinak. Poraďte se. Požádejte širší rodinu, přátele… Někteří možná odmítnou, jiní naopak přijdou. Pokud i vy cítíte, že je to psychicky příliš náročné, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.