Rakovina není trest

Rakovina jako křižovatka života

Rakovina tedy není trestem, je to pomyslná stopka v našem životě, že takto to skutečně dál nejde. Je impulsem ke změnám, které je třeba uskutečnit:

Co má na naše geny vliv?

• změnit stravovací návyky
  
• podpořit náš imunitní systém, který jsme dlouhodobě zatěžovali, až jsme v důsledku toho onemocněli

• dostatečně a kvalitně odpočívat
  
• zaměřit se na svou psychiku, položit si otázku jaké vztahy žiju, jaké mám v životě priority, co je pro mě důležité, jak zvládám těžké životní situace.
  

Mentální cesta nefunguje, je potřeba začít žít

Západní svět je založen na mentální cestě (= vše lze změřit, zvážit). Medicína 21. století dokázala mnoho zázraků. Zároveň má ale svá omezení. Ani ta sebelepší léčba mnoho nesvede, pokud pacient sám „nechce“ změnit způsob svého života a podmínky, díky kterým jej rakovina postihla. Zůstane-li člověk ve starých vzorcích, tak navzdory úspěšné léčbě často dochází k recidivě nemoci, neboť změny, které pacient provede bývají jen povrchní.

Šance na trvalé uzdravení roste a riziko recidivy se snižuje

• příznaky nemoci identifikujeme včas a jsme pozorní k neobvyklým projevům našeho těla. Je potřeba si všímat i dlouhodobých potíží.
• včas zahájíme adekvátní léčbu s podpůrnou terapií (například posílením imunitního systému, regenerací buněk).
• jsme schopni přijmout náš dosavadní život s nadhledem, poučit se z něj, poděkovat a vydat se novým směrem. Právě tento bod je velmi těžký, protože každý z nás má ve svém životě momenty, které „přeci nemůžeme přijmout.“

Rakovina jako příležitost ke změnám

Aby byl náš mozek schopen pojmout okolní svět, musí vzniknout jakési škatulky, které činům jednotlivců přidávají nálepky jako dobré/špatné apod. Zároveň náš mozek vychází ze zkušeností z minulosti a podle nich nám nabízí varianty toho, co se stane v budoucnu. Zkrátka jako počítač pracuje se statistikami. Pro úspěšnou léčbu je však kromě mozku třeba zapojit i emoce a pocity, které dávají našemu mozku podněty.

Zkusme na chvíli připustit, že každý čin v životě nás posouvá určitým směrem. Jakkoli těžké se to v danou chvíli může zdát, při pohledu zpět často zjistíme, jaký „dar“ nám byl v podobě nemoci dán. Vždyť i staré přísloví říká: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Je třeba si uvědomit, že situaci jako takovou nezměníme, ale můžeme změnit náš náhled na ni. Pokud nemoc začneme vnímat jako příležitost ke změně, naše šance na uzdravení se zvyšují.