Rakovina je nemoc, která život doslova obrátí naruby. Prověří nejen odhodlání žít, ale také vztahy, priority a hodnoty daného jedince. Během nemoci se dozvíme hodně o sobě, o způsobu našeho fungování a dotkneme se zpravidla i částí, které dosud „spaly“. Jednou z citlivých oblastí je i pocit zklamání a prohry. Obzvlášť, pokud rakovině čelíme opakovaně.
Recidiva není prohra, jen další výzva
Prostor na pocity
Při boji s rakovinou je naděje velmi dobrým záchranným kruhem. Někdy je však pro nemocného velmi těžké nalézt alespoň slabý záblesk světla, který vede k vyléčení. A je v podstatě jedno, zda je jeho vnímání reality založeno na objektivních faktech nebo ne. Co může pomoci? Mezi první aktivní kroky na cestě k uzdravení lze zařadit i uvědomění si vlastních pocitů a emocí, které v danou chvíli prožívám. A mohou být pro nás velmi překvapivé. Dejte jim prostor, aby se projevily svým specifickým způsobem (někdy pláčete do polštáře, jindy rozbijete vázu), ale zároveň je nechte včas odejít. Patří do našeho života, ale nestavte na jedné z nich (třeba smutku, bezmoci či prohře) „jistotu“ budoucnosti. Říkají pouze to, jak se cítíme v této konkrétní chvíli, do budoucnosti nedosáhnou.
Statečnost není maskou
Tím, že například včas opustím „roli“ statečného a svému okolí ukážu, že se bojím, nerozumím tomu a vlastně je pro mne znovu-uzdravení téměř na hranici neuvěřitelnosti, nepřivolám pohromu. Naopak mohu odhodit masku, jejíž udržování často ubírá tolik potřebnou energii na proces uzdravování. Zároveň je třeba poznat míru, kdy je projevení „stinnějších“ emocí ještě ulevující a kdy je začínám používat jako omluvu či manipulaci (třeba i se sebou).
Kdo jsem já?
Spolu s přiznanými pocity se objeví i otázka, kdo vlastně jsem? Zpočátku se zdá odpověď velmi jednoduchá, vždyť mám jméno, bydliště, datum narození, patřím do nějaké skupiny lidí. To vše je bezesporu naše součást, avšak kým jsem, když se nikdo nedívá? Právě v takový moment si mohu všimnout, že mám touhy (možná ještě z dětských let), sny i přání, kterým jsem pod nánosem dospělého světa přestal věřit. Přesto jsou zde a formují mne. Zkuste se v této své části zastavit a prozkoumat ji. Možná zde najdete skryté zdroje, které vám pomohou i v dalším boji s rakovinou.
Nikdo nezná svou další minutu
Tím, že nemoc jde doslova na dřeň našeho světa (nejen fyzického, ale i psychického), čelíme řadě nečekaných reakcí. A to vlastních, i cizích. Jedním z velmi ožehavých témat je i blízkost smrti. Nemocný i jeho okolí je schopno na určité úrovni tento fakt vnímat. Jak se s ním vypořádáme je však otázkou individuálního nastavení každého z nás. Pokud se rakovina vrátí, můžeme v očích okolí (i svých) zahlédnout strach i lítost. A najednou se tam vkrade i slůvko: prohra. Jenže, co to vlastně znamená? Život není soutěž nebo závod, není výherce ani poraženého. Jsou jen různé osudy.
Dýchám, tedy žiji
Onemocnět rakovinou není tedy prohrou, je to „jen“ velmi důrazný mezník v našem životě, který nám říká, že je možné dělat věci v životě i jinak. Neříká jak, ani že vše, co jsme dosud dělali bylo „špatně“. Nechává nám prostor na zkoumání a objevování. Ačkoli se to v různém období nemoci může jevit až neskutečně, je třeba si uvědomit, že dokud dýchám, žiji. Jen zřejmě jinak, než byla má představa. A pokud žiji, mám prostor, i třeba po malých krůčcích, svůj život ladit. Nikdo nezná svůj příběh dopředu, máme vždy jen ten okamžik, ve kterém se nacházíme. Prožijte ho. Třeba jen tím, že se zadíváte na krásný východ slunce a nebo déšť, který se opírá do vašich oken. Uvědomte si, že pořád jste tady! I když je nemoc (znovu) tady, vy se pořád můžete ještě smát i plakat.
Péče o sebe není sobectví
Dovolte si péči. Stejně tak však svému okolí dopřejte, aby žilo i svůj život. V případě recidivy už proces léčby pravděpodobně znáte, proto se soustřeďte na to, co vám ji usnadňuje. Například volnější oblečení, určitý typ jídla, spánek a nebo naopak aktivita. Nevzdávejte se intimního života, pokud vám jej zdravotní stav umožňuje. Podpořte i své fyzické tělo například vhodnými potravinovými doplňky, které posilují imunitu (právě ta dostává standardní onkologickou léčbou velmi zabrat). Jde o vás. Možná vás má nemoc naučit právě to. Všimnout si, že žijete.
Nejnovější články
Přirození zabijáci, kteří chrání vaše tělo před rakovinou a infekcemi
Představte si, že ve vašem těle neustále operuje tým neúnavných hlídačů, kteří bez přestání pátrají po potenciálních hrozbách, jako jsou rakovinné buňky nebo buňky napadené viry. Tento tým má jednoho výjimečného hráče – NK buňky (z anglického Natural Killer cells), které tvoří klíčovou součást přirozené imunity. Jak přesně fungují a co je činí tak unikátními?
