Smlouvání se smrtí: fáze, která vede k usmíření

Zasejte semínko naděje

Existuje mnoho onkologických pacientů, kteří se dokázali do života vrátit. Nemoc (znovu) ustoupila. Vždy záleží na typu nádoru, aktuálním zdravotním stavu, síle organismu, psychickém stavu a v neposlední řadě podpoře okolí. Zpomalte ve svém životním tempu, soustřeďte se na léčbu. Nezapomeňte, že v této fázi jste velmi citliví a vaše představy a rozhodnutí nemusí odpovídat realitě. Nebojte se vyhledat psychologickou pomoc nebo skupinu, kde se o své myšlenky a pocity můžete podělit. Dejte sami sobě prostor.

Zaměřte svou pozornost na kvalitu života

Je třeba si uvědomit, že možnosti standardní onkologické léčby mají své limity. Ať už je však prognóza vašeho onemocnění jakákoli, pořád vám nechává dostatek prostoru k vlastní aktivitě. Začněte svým tělem. Choďte na procházky nebo se protahujte. Přizpůsobte stravu, kterou můžete obohatit také o vhodné doplňky stravy, které podpoří váš organismus a pomohou zmírnit vedlejší účinky léčby. Pečujte o svou obranyschopnost. Je to právě imunitní systém, jehož dlouhodobě snížená funkčnost zvyšuje riziko vzniku i návratu rakoviny.

Promluvte si se smrtí

Smrt nepřivoláte tím, že o ní (nebo s ní) budete mluvit. Je s námi pořád, i když se možná na chvilku ztratila z našeho dohledu. Zastavte se a zamyslete se. Co ještě potřebuji udělat? Koho chci potkat? Co toužím vyslovit. Je přání, které chci či mohu splnit? Jaké vztahy jsou pro mne důležité a jaké potřebuji narovnat? Pište si své myšlenky, i možnosti, jak své sny realizovat. Neutíkejte od těžších témat typu: Jak bych si přál/a zemřít? Kdo dostane mé věci? Jak by měla vypadat má rozlučka? Promluvte o tom s partnerem či partnerkou. Klidně si přání napište. Vtiskněte na papír i myšlenky, které byste rádi řekli svým blízkým. Ulevíte tak strachu, že něco nestihnete a můžete se soustředit na léčbu. A ničemu přeci nevadí, že se vaše přání i dopisy případně odloží o spousty dalších let.

Nikdo nemáme jízdenku na zítřek

Pakliže se rakovina přehoupla do fáze, ze které je uzdravení jen těžko uvěřitelné, zpravidla se setkáte se smutkem a zklamáním. Tyto pocity jsou přirozené. Nezapomínejte však, že navzdory prognózám, tady nyní ještě jste. Žijete. Ano, možná jinak, než jste si představovali. Nikdo netušíme, co se děje „po smrti,“ to je otázkou osobní víry, víme však, jaký život jsme žili. V přítomnosti smrti najednou vidíme, jak jej chceme žít a navíc jsme schopni změnu i realizovat. A co víc, pořád máte ještě čas svým blízkým sdělit vše, co potřebujete. I dotyk je formou komunikace. Slova na vyjádření vašich emocí nemusí vždy stačit a nebo je nebudete v danou chvíli schopni vyslovit. Neztrácejte tedy drahocenný čas lítostí, výčitkami či vztekem „na osud“ a soustřeďte se na to, co opravdu chcete a můžete získat teď. Uvědomte si, že nikdo z nás nemá jízdenku na zítřek, jen vy si to uvědomujete pravděpodobně mnohem intenzivněji.