Smutek nepodceňujte. Může vaše uzdravení narušovat | JAK NA RAKOVINU
12. prosinec 2019

Smutek nepodceňujte. Může vaše uzdravení narušovat

Pro mnohé je život samozřejmostí, pro jiné dar, dalším připadá těžký a zejména malým dětem se zdá jako jedno velké dobrodružství. Život je pestrý a záleží na nás, jak se k němu vztáhneme. Pokud se však v našem příběhu objeví onkologické onemocnění, vstoupí do naší emoční výbavy i větší dávka strachu a smutku. Tyto emoce jsou přirozené, avšak neměly by přebírat kormidlo a určovat směr.

Smrt jako hranice života

„Teprve tváří v tvář smrti pochopíme cenu života,“ říká jedna moudrost. Vědomí smrti nám dává sílu radovat se ze života i v momentech, které se mohou zdát těžké. Kdybychom totiž byli nesmrtelní, nebyl by žádný důvod o něco usilovat, něco si přát či něco tvořit. Času by bylo dost. Smrt tedy dává životu jasný rozměr. Přesto je uvědomění si smrti velmi těžkým momentem, i když velmi potřebným.

Smutek - cesta k uvědomění si potřeb

Proč tedy propadáme pláči, beznaději a smutku, pokud se setkáme s rakovinou? Právě vědomí smrti nám totiž začne pokládat důležité otázky: „Jaký byl můj dosavadní život? Co všechno bych rád ještě stihl? Dělám to, co mě opravdu baví a nebo to, co se ode mne očekává? Pečuji o své tělo i ducha řádně a nebo se řídím heslem po mne potopa?“ Odpovědi se mohou zdát snadné, jenže pokud se nad otázkami skutečně do hloubky zamyslíme, často zjistíme, že jsme více životem vláčeni než že bychom jím vědomě procházeli. Právě tento paradox v nás může smutek vyvolat.

Lítost jako sestra smutku

Ruku v ruce se smutkem často přichází lítost. Při pohledu zpět můžeme některých svých kroků litovat, ale uvědomme si, že v danou chvíli jsme to prostě uměli způsobem, kterým jsme to udělali. Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme změnit náš náhled na ni. Navíc rakovina není otázkou jednoho chybného rozhodnutí, ale kombinací mnoha faktorů, z nichž některé můžeme ovlivnit lépe (životní styl a strava), jiné hůře (životní prostředí) a některé vůbec (genetické nastavení). Důležitější než ztrácet cennou energii analyzováním „chyb“ minulosti, je soustředit se na léčbu a přítomnost.

Smutek oslabuje i na naši imunitu

Psychický stav hraje velmi důležitou roli v našem imunitním systému. Vnitřní klid v těle spustí úplně jiný hormonální (enzymatický) proces než smutek, strach či vztek. Dlouhodobé působení smutku tedy našemu organismu ani imunitě zpravidla neprospěje. Vzniká určitá disharmonie, která může z dlouhodobého hlediska vést k přetížení jednotlivých orgánů a poté i k jejich vyčerpání a vzniku dalších zdravotních či psychických komplikací. To může ve finále narušit samotnou léčbu a vy nevědomky roztočíte spirálu vedoucí jen do většího smutku a dalších komplikací.

Dejte smutku jeho místo

Cílem není smutek ze svého života vytěsnit. Je to emoce, která k nám patří a má v danou chvíli jistě svůj smysl. Jde o to nekořenit jím i své další emoce, případně se za něj neschovat do pozice oběti. Jak tedy se smutkem zacházet? Ukažte sami sobě, že jako každá emoce, i tato má druhou stranu a postupně se vydejte do rovnováhy.

  1. Udělejte každý den něco malého, co vás těší (otevřete okno, zazpívejte píseň, posaďte se s kávou do křesla, přečtěte knížku, jeďte na ryby).
  2. Ukliďte si na stole či na nočním stolku, aby vás prostředí nerušilo.
  3. Ženy se mohou namalovat, hezky se obléct. Muži upravte si vousy a vezměte si na sebe něco mužského.
  4. Každý den si na papírek či do sešitu napište, co vás potěšilo. Občas si lístečky prohlédněte.
  5. Pokud na vás přijde pláč, dovolte si to. Pak ale utřete oči a nepeskujte se za to, že jste plakali. Je to určitá forma uvolnění napětí. Dovolte si ji.
  6. Uvědomte si, zda vás smutek skutečně posouvá do míst, kde chcete být. Pokud ne, prostě mu poděkujte, nadechněte se a vydejte jinam.
  7. Dělejte věci, na které v tu chvíli stačíte. Dnes to jde takto, zítra to bude jiné. Nelpěte na výkonech.

Rakovina neznamená být trvale smutný. Je v pořádku se smát, milovat, jít na procházky i do společnosti (pokud zdravotní stav dovolí). Jediné, co se změnilo jsou informace, se kterými nyní žijete. Váš život stále existuje. Svůj dech můžete stále cítit. I když mohou tělo sužovat bolesti, vaše životní jiskra je tu stále. Je na vás, co s ní uděláte.

Soubory cookies nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat naše služby. Prohlížením tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace