Strach pod kontrolou: Máme na něj právo, ale nenechejme jej vládnout | JAK NA RAKOVINU
22. listopad 2019

Strach pod kontrolou: Máme na něj právo, ale nenechejme jej vládnout

Strach je přirozenou součástí našich životů. Je to forma komunikace našeho „živočišnějšího“ já s naší vědomou částí. Je to zároveň emoce, která v těle vyvolá poměrně silnou bouři. Je totiž varováním před nebezpečím. Pokud jej používáme skutečně jako informaci, může nám být v mnohém prospěšný. Strach však náš život nesmí ovládnout. Zejména ve chvílích, kdy potřebujeme sílu k uzdravení. Dovolme si strach uvědomit, avšak nenechávejte mu hlavní roli. Ani tváří tvář rakovině.

Strach z nemoci

Prvním a zásadním strachem je, že dlouhodobé obtíže, které na sobě pozoruji znamenají něco víc než přepracování. Může se jednat o drobnosti: častější neurčité bolesti, změny na kůži, problémy s trávením či častější tvorba modřin. Zlehčování stavu může vést k pozdní diagnostice onkologického onemocnění, což léčbu může zkomplikovat. Svůj stav by neměli podceňovat ani onkologičtí pacienti v remisi (jsou bez příznaků). Je třeba o svůj stav pečovat a být pozorným, například zdravou stravou či podporou imunitního systému, který je standardní léčbou i nemocí značně pošramocen. Zároveň by pacienti v remisi měli dbát na pravidelné kontroly u svých lékařů, aby včas vyloučily nebezpečí nemoci a příčiny strachu včas minimalizovány.

Strach, že budu na obtíž

Spolu s nemocí přichází výrazná změna životního stylu nejen pro samotného pacienta s rakovinou, ale také pro jeho okolí. Velmi často nemocný opouští své povolání, redukuje své koníčky a hlavně nezvládne to, na co byl zvyklý (případně způsobem či intenzitou, na které byl zvyklý). Zejména u mužů je (dočasná) ztráta kontroly nad životem velmi silným stresovým faktorem. Obzvlášť, pokud byl do té doby živitelem rodiny. Ženy, a to nejen v roli matky, zase mohou pociťovat strach z toho, že nejsou schopny rodinu opečovat způsobem, jakým to dělaly doposud. Dejte si prostor na sebe! Výčitky ani strachy k uzdravení nevedou. Vložte energii do léčby a s rodinou postupné změny diskutujte, aby věděli, jak to zrovna máte (i na pocitově emoční rovině).

Strach z intimnosti

Velkým partnerským tématem je sexualita a intimita partnerů. Zatímco nemocný partner může mít na intimnosti chuť, ten zdravý se může bát. Případně naopak. I zde je potřeba otevřené diskuze a ochoty hledat varianty. Tato oblast bude spolu s nemocí i po ní pravděpodobně jiná, dovolte si objevit jak. I u mužů po operaci prostaty je stále možné dosáhnout erekce i orgasmu. U žen pomohou například různé lubrikační gely (sliznice se léčbou vysušují).

Strach mluvit o nemoci

Samostatnou kapitolou je komunikace o samotné nemoci. Mnoho lidí se o nemoci „bojí“ hovořit, aby ji nepřivolalo či nezhoršilo. Nemoc však už zde je, vedlo k ní mnoho faktorů nikoli jedna chyba a mlčením bohužel nezmizí. Dalším častým důvodem nemluvení je pocit, že obtěžuji. Je však přirozené, že nemoc opanuje mnoho z vašich myšlenek. Každopádně, mlčením vnitřní pnutí zůstává uvnitř a tělu příliš nepomáhá. Vyvolává totiž stresovou reakci (zvyšuje se tep, zpomaluje trávení aj.). Zkuste svůj strach vyslovit. Teprve jeho vpuštěním do reality s ním můžete něco udělat. Pozitivní přístup k životu samozřejmě pomůže, avšak neznamená to, že ty bolestivé (někdy chápáno negativní) chvíle pominou. Jen ztratí na intenzitě. Jejich zvědoměním je nepřivoláte (už tady jsou), jen jim dáte místo a ony přestanou strašit. Nebojte se vyhledat odborníka, případně diskuzní skupinu.

Strach z bolesti

Rakovina někdy bolí, nejen psychicky, ale způsobuje řadu fyzických obtíží. Navíc, standardní onkologická léčba přináší kromě naděje na uzdravení také řadu nepříjemných vedlejších účinků. Ty léčbu mohou komplikovat natolik, že není vždy úplně možná. Zvládání bolesti je samozřejmě velkou zátěží, přesto bývá realita jiná, než si v hlavně představíme. K našemu překvapení mnohokrát i výrazně lepší. Některé zkušenosti prostě nelze vymyslet, lze je jen prožít. Zároveň nic neříká, že pokud nám léčba neudělala příliš dobře nyní, příště to bude stejné. Je třeba pečovat o své tělo, využít zkušeností a přistoupit k léčbě tak, abychom si ji maximálně ulehčili.

Strach ze smrti

Spolu s onkologickým onemocněním se v životech nemocných zintenzivní uvědomění vlastní smrtelnosti. Nejedná se jen o konečnost našeho života, ale také strach z vlastního umírání či z toho, co se stane až umřu. Všechny tyto otázky jsou důležité, i když odpovědi pravděpodobně nezískáte. Jsou v rovině osobní víry. Nicméně je třeba uvědomění, co je pro mne důležité teď (co si chci nést do budoucna, jaký život chci žít) a začít realizovat ty části, na které mi stačí síly nyní. Pozornost věnujte chvílím, které jsou teď, nikoli obavám, co se stane potom. To se dozvíte potom.

Soubory cookies nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat naše služby. Prohlížením tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace