Strach z rakoviny – jak se s ním vypořádat

Strach z rakoviny jako takové

Prvním a zásadním strachem je, že dlouhodobé obtíže, které na sobě pozoruji, signalizují něco víc než jen přepracování. Může se přitom jednat o drobnosti: 

• neurčité bolesti, 
• změny na kůži, 
• problémy s trávením,
• únava,
• častá tvorba modřin,
• zhoršené hojení i jen drobných oděrek,
• noční pocení.

Strach z rakoviny a zlehčování stavu může stát za dlouhodobým odkládáním návštěvy lékaře. Následkem je pak pozdní diagnóza onkologického onemocnění a tím i významné snížení úspěšnosti léčby. Svůj stav by neměli podceňovat ani již vyléčení onkologičtí pacienti, kterým by se nádor mohl vrátit. 

Ideálním řešením, jak tento strach eliminovat, je, stanovení pravidelných preventivních kontrol, jejichž termíny budeme svědomitě dodržovat. Zároveň je vhodné žít zdravým životním stylem, tedy soustředit se na vyváženou stravu, mít dostatek pohybu, udržovat si optimální hmotnost a nekouřit. Náš imunitní systém pak bude plně funkční, což značně přispívá ke snížení rizika vzniku i návratu rakoviny.

Strach, že budu na obtíž

Spolu s nemocí přichází výrazná životní změna, a to nejen pro samotného pacienta s rakovinou, ale také pro jeho okolí. Stává se, že nemocný opouští své povolání, redukuje své koníčky a hlavně již nedokáže sám dělat to, na co byl běžně zvyklý. Zejména u mužů je ztráta kontroly nad životem, byť může být jen dočasná, velmi silným stresovým faktorem. Obzvlášť, pokud byl muž do té doby živitelem rodiny. 

I ženy ale mohou pociťovat strach z toho, že nejsou schopny o svou rodinu pečovat způsobem, na jaký dosud byli všichni její členové zvyklí.

Ten hlavní, o koho bychom ale v tuto chvíli měli pečovat, jsme my sami. Výčitky ani strachy totiž k uzdravení nevedou. Měli bychom si udělat dostatek prostoru sami pro sebe, soustředit se na léčbu a na techniky, které ji podpoří, jako je například jóga, meditace, arteterapie apod. Zároveň bychom měli o změnách, které doma nejspíš nastanou, se svou rodinou hovořit, a to i o emocích, jež zrovna prožíváme. Vždyť jsou to naši nejbližší, tak nás určitě pochopí.

Strach z intimnosti

Velkým tématem je sexualita a intimita partnerů, a to především v případech, kdy je diagnózou rakovina prostaty, rakovina prsu či rakovina děložního čípku. Zatímco nemocný partner může mít na intimnosti chuť, ten zdravý se často obává. Případně naopak. 

Jediným možným řešením, jak se strachu z intimností vyvarovat, je otevřená diskuze se svým partnerem a ochota hledat nová řešení. Je mnoho párů, kterým nové okolnosti pomohly oživit dlouholetým soužitím zevšednělý intimní život.

Strach mluvit o rakovině

Další kapitolou je komunikace o samotné nemoci. Mnoho lidí se o rakovině bojí jen hovořit, aby ji nepřivolalo či nezhoršilo. Nemoc tu však je, k jejímu rozvoji vedlo mnoho faktorů nikoli jedna chyba a mlčením bohužel nezmizí. 

Dalším častým důvodem strachu mluvit o rakovině je pocit, že svými řečmi obtěžuji své okolí. Je však zcela přirozené, že ve chvíli, kdy se dozvíme nepříjemnou diagnózu, rakovina se chtě nechtě dostane do našich myšlenek. Tím, že své pocity a úvahy nebudeme ventilovat, zvyšuje vnitřní napětí, což způsobuje stresové reakce, které v léčbě rakoviny rozhodně nepomáhají.

Jsme-li v situaci, kdy nemáme nikoho blízkého, s kým bychom si mohli o svém zdravotním stavu a emocích promluvit, pak je na místě navštívit terapeuta. Často je také přínosné popovídat si s někým, kdo má podobnou diagnózu za sebou.

Strach z bolesti

Pravdou je, že rakovina někdy způsobuje řadu fyzických obtíží a jednoduše řečeno bolí. Navíc, standardní onkologická léčba přináší kromě naděje na uzdravení také řadu nepříjemných vedlejších účinků. Na bolest se bohužel nedá připravit, lze ji jen prožít. Zvládání bolesti je samozřejmě velkou zátěží, naštěstí ale bývá realita často mnohem snesitelnější, než si představujeme ve své hlavě. Dobrou přípravou na nepříjemné období je přechod na zdravý životní styl s dostatkem relaxace a aktivit, jež nás rozptýlí.

Strach z rakoviny = strach ze smrti

Smrt čeká nás všechny, s diagnózou rakoviny nám ale připadá, že jsme jí o krůček blíž. Nejedná se přitom jen o strach z vlastního konce, ale i z toho, jak umírání bude probíhat a také, co se stane, až odejdeme. Všechny tyto otázky jsou zcela normální a pro vlastní mysl důležité, i když odpovědi na ně pravděpodobně nezískáme. Můžeme je probrat s blízkou osobou, s terapeutem nebo, pokud je nám to příjemnější, si je nechat v rovině své osobní víry. 

Svůj strach bychom měli pozorovat, ale nepodléhat mu a nenechat se jím ovládat. Některým pacientům pomáhá, zjistit o své nemoci nebo o možnostech léčby maximum informací, jiným zase rozptýlení například pomocí zájmových činností. Tak jako tak je dobré žít přítomným okamžikem a také začít realizovat části svých plánů, na které nám stačí síly nyní. Pozornost věnujme chvílím, které jsou teď, nikoli obavám, co se stane potom.