Strach pod kontrolou: Máme na něj právo, ale nenechejme jej vládnout

Strach, že budu na obtíž

Spolu s nemocí přichází výrazná změna životního stylu nejen pro samotného pacienta s rakovinou, ale také pro jeho okolí. Velmi často nemocný opouští své povolání, redukuje své koníčky a hlavně nezvládne to, na co byl zvyklý (případně způsobem či intenzitou, na které byl zvyklý). Zejména u mužů je (dočasná) ztráta kontroly nad životem velmi silným stresovým faktorem. Obzvlášť, pokud byl do té doby živitelem rodiny. Ženy, a to nejen v roli matky, zase mohou pociťovat strach z toho, že nejsou schopny rodinu opečovat způsobem, jakým to dělaly doposud. Dejte si prostor na sebe! Výčitky ani strachy k uzdravení nevedou. Vložte energii do léčby a s rodinou postupné změny diskutujte, aby věděli, jak to zrovna máte (i na pocitově emoční rovině).

Strach z intimnosti

Velkým partnerským tématem je sexualita a intimita partnerů. Zatímco nemocný partner může mít na intimnosti chuť, ten zdravý se může bát. Případně naopak. I zde je potřeba otevřené diskuze a ochoty hledat varianty. Tato oblast bude spolu s nemocí i po ní pravděpodobně jiná, dovolte si objevit jak. I u mužů po operaci prostaty je stále možné dosáhnout erekce i orgasmu. U žen pomohou například různé lubrikační gely (sliznice se léčbou vysušují).

Strach mluvit o nemoci

Samostatnou kapitolou je komunikace o samotné nemoci. Mnoho lidí se o nemoci „bojí“ hovořit, aby ji nepřivolalo či nezhoršilo. Nemoc však už zde je, vedlo k ní mnoho faktorů nikoli jedna chyba a mlčením bohužel nezmizí. Dalším častým důvodem nemluvení je pocit, že obtěžuji. Je však přirozené, že nemoc opanuje mnoho z vašich myšlenek. Každopádně, mlčením vnitřní pnutí zůstává uvnitř a tělu příliš nepomáhá. Vyvolává totiž stresovou reakci (zvyšuje se tep, zpomaluje trávení aj.). Zkuste svůj strach vyslovit. Teprve jeho vpuštěním do reality s ním můžete něco udělat. Pozitivní přístup k životu samozřejmě pomůže, avšak neznamená to, že ty bolestivé (někdy chápáno negativní) chvíle pominou. Jen ztratí na intenzitě. Jejich zvědoměním je nepřivoláte (už tady jsou), jen jim dáte místo a ony přestanou strašit. Nebojte se vyhledat odborníka, případně diskuzní skupinu.

Strach z bolesti

Rakovina někdy bolí, nejen psychicky, ale způsobuje řadu fyzických obtíží. Navíc, standardní onkologická léčba přináší kromě naděje na uzdravení také řadu nepříjemných vedlejších účinků. Ty léčbu mohou komplikovat natolik, že není vždy úplně možná. Zvládání bolesti je samozřejmě velkou zátěží, přesto bývá realita jiná, než si v hlavně představíme. K našemu překvapení mnohokrát i výrazně lepší. Některé zkušenosti prostě nelze vymyslet, lze je jen prožít. Zároveň nic neříká, že pokud nám léčba neudělala příliš dobře nyní, příště to bude stejné. Je třeba pečovat o své tělo, využít zkušeností a přistoupit k léčbě tak, abychom si ji maximálně ulehčili.

Strach ze smrti

Spolu s onkologickým onemocněním se v životech nemocných zintenzivní uvědomění vlastní smrtelnosti. Nejedná se jen o konečnost našeho života, ale také strach z vlastního umírání či z toho, co se stane až umřu. Všechny tyto otázky jsou důležité, i když odpovědi pravděpodobně nezískáte. Jsou v rovině osobní víry. Nicméně je třeba uvědomění, co je pro mne důležité teď (co si chci nést do budoucna, jaký život chci žít) a začít realizovat ty části, na které mi stačí síly nyní. Pozornost věnujte chvílím, které jsou teď, nikoli obavám, co se stane potom. To se dozvíte potom.