Slovo naděje v sobě nese příslib něčeho pěkného, co nás v budoucnu čeká. Naděje je ryzí optimismus, který nám dává sílu překonávat i těžké životní okamžiky. Jenže někdy je naděje nedostatkovým zbožím. Tíha událostí, zejména pokud se potýkáme s rakovinou je natolik velká, že jiskřička pozitivního myšlení těžko hledá cestu do vědomé části naší bytosti. Přesto bychom měli naději do života vpustit. Je totiž důležitou součástí cesty k uzdravení.
Naděje: Místo, kam je třeba chodit i s rakovinou
Hraní na pohodu nepomáhá
Onkologické onemocnění zasáhne nejen nemocného, ale i jeho okolí. Nemocný se tak často snaží ostatním „ulehčit“. Rakovinu maskuje tím, že ji zlehčuje a nebo pokrucuje objektivní data nálezů. Tento směr uvažování však onkologicky nemocnému sílu spíše ubírá než dodává. Držet se nějaké role totiž vyžaduje i energii na to neodbočit ze scénáře. Faktem také zůstává, že ani s hranou pohodou se nemoc sama nezmění ani nezmizí.
Dokážu to!
Otevřená komunikace vůči okolí, samozřejmě s přihlédnutím na osobní nastavení, pomůže pročistit vzduch. Prvotní šok je u okolí často vystřídán podporou. Samozřejmě se stává, že druhá strana skutečnost nezvládne a uteče. Zde je třeba si uvědomit, že takovýto vztah by k uzdravení pravděpodobně nepřispěl. Tím, že o své nemoci promluvíte, uvolní se vám zdroje energie a ty lze pak využít k léčbě třeba tím, že se soustředíte na sebe. Je na čase si říct: „Dokážu to.“
Naděje není jen optimismus
Fenomén naděje je zkoumán i odbornou obcí, zejména psychology. Přítomnost naděje je totiž často zlomovým okamžikem, který obrátí nepříjemnou skutečnost na pozitivní výsledek. Naděje, na rozdíl od optimismu, v sobě ukrývá reálné plány či myšlenky vedoucí ke zlepšení. Optimismus zpravidla zůstává v rovině, že „se tak nějak stane.“ Naděje nám dává schopnost vymyslet nové cesty, které vedou k požadovanému cíli. V případě rakoviny k uzdravení nebo ke snížení rizika návratu rakoviny.
Naděje existuje napříč emocemi
Jak jsme zmínili, boj s onkologickou nemocí je vyčerpávající. Ačkoli se můžeme cítit smutně, naštvaně, vyčerpaně, rozzlobeně nebo třeba vystrašeně, každá emoce má vždy své místo a čas. Nechte ji tedy proběhnout, ale nesetrvávejte u ní zbytečně dlouho. To by vás oslabilo. Naděje je vnitřní stav a svým způsobem se vyskytuje nad běžným emočním světem. I když jsem naštvaný, neznamená to, že ztrácím nebo znehodnocuji naději. Není třeba tedy utíkat před samotnými emocemi.
Co podpoří naději v nás?
- Čeho chci dosáhnout? Vytyčte si své cíle. U rakoviny mohou znít: „Chci se uzdravit. Chci zamezit návratu rakoviny.“ Je to mysl, která často utváří realitu kolem nás (vidíme to, co je v souladu s naším nastavením) a zároveň ladí naše tělo k vizi cíle.
- Co pro dosažení svých cílů mohu udělat? U onkologického onemocnění je to podpora svého fyzického těla i psychiky. Dopřejte si pohyb, dělejte věci, které vás baví, podpořte svou imunitu (pomůže nejen při standardní onkologické léčbě, ale i jako součást prevence návratu rakoviny)
- Důvěra. Toto je asi nejtěžší bod v životě dospělého. Zkuste však i na krátké okamžiky přistoupit ke světu s dětskou důvěrou. Nejde o předstírání víry nebo „programování“ své mysli. Jde čistě o vnitřní stav.
Ne vždy je cesta k uzdravení snadná, naděje však pomáhá zvládat realitu s větší lehkostí a dává nám sílu žít plný život navzdory nemoci.
Nejnovější články
Biologicky aktivní fosfolipidy: účinná prevence nemoci covid-19 i jiných infekcí
