Buněčná terapie – naděje na úspěšnou léčbu rakoviny

Co je nádorový imunitní cyklus

T-buňky jsou součástí tzv. nádorového imunitního cyklu. Zjednodušeně řečeno v něm jde o to, že když nádorové buňky umírají, uvolňují do organismu určité látky, antigeny. Náš imunitní systém, konkrétně lymfatické uzliny, dokáže tyto antigeny rozpoznat a dát pokyn T-buňkám, aby se krevními cévami dostaly k nádoru, infiltrovaly se do něj a rakovinné buňky zneškodnily.

Jak funguje buněčná terapie

Díky nádorovému imunitnímu cyklu jsou T-buňky důležitým zprostředkovatelem cílené imunoterapie s názvem buněčná terapie. Existují přitom dva základní druhy léčby pomocí T-buněk:

• TIL neboli terapie infiltrujícími lymfocyty – využívá T-buňky, které se odeberou přímo z nádoru. V laboratoři se následně najdou buňky, jež nejlépe rozpoznávají nádorové bujení a ty jsou ošetřeny látkami pro rychlé množení. 
• CAR terapie – využívá také T-buňky odebrané přímo z nádoru, kterým je v laboratoři změněno složení tak, aby vytvářely bílkovinu s názvem CAR. Díky tomu se pak tyto buňky dokáží připojit k proteinům na površích rakovinných buněk, a výrazně tak zvýší šanci na jejich zneškodnění.

Proces kultivace T-buněk v laboratoři trvá zpravidla 2 – 8 týdnů a je obvyklé, že pacient během této doby podstoupí jiné léčebné kůry, jako je například chemoterapie či radioterapie. Tyto postupy organismus zbaví ostatních imunitních buněk, což pak přeneseným T-lymfocytům zajistí výrazně vyšší efektivitu.

Výhodou buněčné terapie je, že je vysoce cílená, tudíž nezpůsobuje tak zásadní vedlejší účinky, jako například chemoterapie nebo biologická léčba. Navíc má podobnou paměť jako třeba očkování, což znamená, že nově namnožené imunitní buňky v organismu fungují i měsíce po terapii a v případě, že má nádor tendenci se vracet, okamžitě proti němu zasáhnou a zlikvidují jej.

Pro které nádory se buněčná terapie využívá

Vůbec prvním nádorem, na který byla tato léčba poprvé testována, byl metastatický melanom, neboť melanomy obecně vyvolávají silnou imunitní odpověď. V tuto chvíli se buněčná terapie využívá pro léčbu vracejících se nádorů, některých druhů rakoviny děložního čípku, prsu, mozku nebo na cholangiokarcinom.

Buněčná terapie stále patří mezi experimentální druhy léčby. Vědci ovšem intenzivně pracují na tom, aby se brzy stala dostupnou pro všechny onkologické pacienty.

Nežádoucí účinky buněčné terapie

Stejně jako jiné druhy léčby, i buněčná terapie může mít nežádoucí účinky. Jestli se u pacienta projeví a v jaké míře, závisí na mnoha faktorech, jako je zdravotní kondice před zahájením léčby, typ nádoru a jeho pokročilost, zvolený druh terapie atd. 

Přesto, že většina pacientů mívá jen mírné vedlejší účinky, může se stát, že reakce na léčbu bude závažná nebo i život ohrožující. Proto je dobré vědět, jaké nežádoucí účinky se mohou objevit a případně je včas konzultovat se svým lékařem. 

Mezi obvyklé komplikace patří:

• teplota,
• nevolnost,
• bolest hlavy,
• vyrážka,
• zrychlený tep,
• nízký krevní tlak,
• potíže s dýcháním.